Můj malý svět a ztráta naděje

9. srpna 2016 v 19:16 | Thanatos |  Všechno
Probouzím se do snu, kde jsem po tvém boku
Vše je tvořeno olejovými barvami, které se pod návalem deště neustále mění
Stýská se mi
Po něčem, co jsem nikdy nepoznala, jen to mám v hlavě - můj malej svět, kam patřím a kde se všechno mění podle mě, občas prší, někdy ulehám do louky zalité rozmanitými květy a někdy tancuju pod padajícími vločkami
A všechno je, jak má být
Jsem tam já a někde i ty, takový jaký bys měl být
Stýská se mi po domově, který si nepamatuji, ale vím, že je někde pryč a daleko
V jiné realitě, kam neustále natahuji ruku, ale vždy mi to o kousek uteče
Rozplyne se jak sněhová vločka, jenž s láskou chytám do dlaně
A mé srdce krvácí, den co den, bytí v tomto světě, kam nepatřím, mě natolik vyčerpává a já umírám
Umírám pomalu a bolestně společně s mou nadějí
A co může být horšího, než ztrácet naději?

Snad asi nic


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 10. srpna 2016 v 14:20 | Reagovat

Horší než ztrácet naději je ji nikdy nemít a nepoznat.
Dokud dokážeš mít věci v hlavě, tak v ně přeci doufáš, a to je naděje :)

Tvoje slova mě zase dostaly, každá věta..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama