prádno

29. srpna 2016 v 11:45 | Thanatos |  Všechno
Probouzím se s depresí a místo snídaně do sebe cpu prášky v zahořklé naději, že to třeba bude lepší
Nebude. Jako bych to snad nevěděla. Ale když padáš hluboko do propasti, prostě doufáš, že třeba někde bude větev, které se budeš moct zachytit. Jenže všude je pustina. Vedro, žízeň a nekonečné závěje horkého písku, které mě upalují zaživa. Hořím. Strašně to bolí. Snažím se plamen uhasit vším, co mám po ruce. S chutí přijímám polibky, ale v svitu slunce se vše rozplyne na prach a mě zbude jen alkoholová pachuť v puse. Myslím, že mě slyšíš. Moje zoufalé volání o pomoc. Ale nepřijdeš. Protože nechci. Není nic horšího než život bez tebe. Ale taky nic lepšího. Myslím, že to chápeš. Po tolika letech. Na rtech ti pohrává vlčí úsměv a tiše se směješ mému lidskému utrpení. Mám hluboko v sobě nenasytnou jámu, která bere vše v naději, že se snad uspokojí. Ale ona se nikdy neuspokojí. Jen se bude zvětšovat a zvětšovat, dokud se já sama nestanu onou jámou.

Začínám se propadat do prázdna.

Výsledek obrázku pro mikhail vrubel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 29. srpna 2016 v 22:21 | Reagovat

ty se ale nestaneš onou jámou, protože možná o tobě nevím nic víc než to, co jsi sama řekla, ale lidé jako ty, takové kouzelné bytosti, prostě nemohou uhořet na prach nebo propadnout do nicoty...
tvoje slova zní jak chmýří pampelišek, ale vzápětí, když se vyjeví jejich význam, bodají jak miliony jehliček, jak ostrý a neustávající déšt
ta kresba je úžasná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama