Svět bez barev

18. října 2016 v 18:49 | Thanatos |  Všechno
Pomalu kráčím potemnělou krajinou a na obzoru září rudé slunce. Přede mnou se rozprostírá holá pustina bez známky života, zalitá nachovou barvou. A já kráčím vpřed. S každým mým dalším krokem mizí barvy a ona holá pustina se za mými zády mění v bezbarvou krajinu. Luna pomalu osvěcuje má záda a já cítím, jak se za mnou něco pohnulo. Otočím se. A tam stín. Stíny všech možných tvarů a rozměrů se pomalu vynořují z hlubin země a já jsem uchvácena. Překvapením či snad strachem? Stíny se blíží, zrychluji krok. Avšak doteku stínu se stejně nevyhnu. Něco chladného se dotkne mého ramene a náhle se uvnitř mého těla zformuje neurčitý pocit. Bolí to a zároveň je to příjemné. Je to chladné, ale hřeje to. A já si rázem uvědomím, kam patřím. Jsem jen pouhý stín stejně jako oni. A pouhým stínem také zůstanu. Ale není to špatné. Vlastně není špatné žít ve světě bez barev…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ortie Ortie | Web | 18. října 2016 v 19:03 | Reagovat

Bojíme se nebýt stíny života, protože je snažší býti neviděni.

2 Eliss Eliss | Web | 18. října 2016 v 19:15 | Reagovat

Zajímavá úvaha, svět bez barev by byl dost zvláštní...

3 Keeble Keeble | Web | 23. října 2016 v 22:50 | Reagovat

Není špatné žít ve světě bez barev, když ho rozzáří tvoje řádky...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama