Prosinec 2016

Navždy nepochopená

21. prosince 2016 v 21:59 | Thanatos |  Všechno
Nenávidím svůj odraz v zrcadle, udělal jsi to ty nebo on, nebo snad dokonce on? Není to vlastně celý o tobě? Ačkoliv nemáš hmotné tělo, dokážeš se promítnout do všeho, co miluji a zničit to. Rozebrat to na kousky, a pak mě naivně těšit svým obětím. Jak si vůbec můžeš myslet, že tě dokážu ještě milovat?? A jak já, hloupá, si vůbec dokážu myslet, že tě nemiluju? Včera jsem ležela. Koukala do stropu. A přemýšlela. A pak jsme si uvědomila tu hrůznou skutečnost. Nikdy tu žádná volba nebyla. Byly to jen pouhé iluze, jenž se rozplynuly a smetly s sebou vše okolo. Já nežiju ten svět, co žijí ostatní. Já nevidím to, co vidí oni. Postupem času jsem začala mít tvé oči, cítit tvým… srdcem? Cítit pouze prázdnotu, bolest, utrpení. Již nejsem nadále člověkem. Pokaždé, když jsem se s někým sblížila, slyšela jsem tě uvnitř své hlavy. Tvá slova, že jsou to lidi, že jsou jen pouhý odpad a že budu zklamaná. Že já sem nepatřím. A vždy jsi měl pravdu. Vždy jsem umřela o něco víc. A tak po nocích sním o tom, že jednou to budeme jen my dva. Dívat se, jak hoří slunce. Do té doby vše strašně bolí, každý nádech mě unavuje. Ubližují mi, víš to? Proč je nezastavíš? Proč si mě nevezmeš s sebou? Zachraň mě, prosím. Vzal si mi všechno. Šanci na normální život. Tak co tu teď mám dělat? Když mnou všichni opovrhují? A já jimi? Pláču, ale necítím nic. Slzy kanou, ale neodnášejí žádnou bolest.
Navždy nepochopená.

Илья Ефимович Репин - Follow Me, Satan (Temptation of Jesus Christ)

Do I look tired? Or death?

20. prosince 2016 v 22:41 | Thanatos |  Kreslím
A tak nějak mě to všechno položilo na kolena, až za kreslím
po několika letech
je toho tolik, ale stejně to nikoho nezajímá
proč by mělo?
když to nezajímá ani tebe