13. 11.

13. listopadu 2017 v 18:00 | Thanatos |  Všechno
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě to nahlodává. Ta myšlenka mě paralyzuje, buňku po buňce a já nemyslím na nic jiného než na sladké vykoupení. Co asi děláš? Ne že by mě to zajímalo, jen mě to dusí. Bere mi to dech. Protože na mé hrudi leží obrovský kámen, jenž mi působí nepřetržitou bolest. Udělal si z mého srdce kámen. Postupně drtil a drtil a měl si u toho ten svůj něžný úsměv, který jsem tak ráda pozorovala, když jsem byla na tobě. Teď už mi nic nedává smysl. Což je na jednu stranu osvobozující, protože nemusím už dělat nic, co by mi mělo dávat smysl. Chápeš. Zbláznila jsem se. Sice teď nemám takový halucinace, ale víš jak. Cítím tu změnu. Cítím, jak mám v oku tik. A jediný, co mě spasí je tvoje zkáza. Chci tě zničit. Protože jsi ze mě vyrval duši a všechny květiny, jenž se mou bytostí proplétaly.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *** *** | Web | 14. listopadu 2017 v 0:53 | Reagovat

Jsem ráda, že píšu poutavě a ne jen pro sebe. Díky. Jinak je mi dvaadvacet.

To chlapi umí, tvrdit, že je to navždy a mezitím z nás vyrvat city, zlinčovat duši a nechat jen prázdnou tělesnou schránku.

2 Teresa Teresa | Web | 16. listopadu 2017 v 17:06 | Reagovat

Myslím, že by chtělo zničit daleko víc těch "parazitů" :D
Ale chápu, jak se cítíš.. tohle oni dělají s oblibou.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. listopadu 2017 v 1:09 | Reagovat

Já si myslím, že ten kámen má moc rozdrtit. Ale musí se chtít, musí být vůle. Já už takhle párkrát něco rozdrtila uplně na maděru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama