Kým doopravdy jsem?

12. listopadu 2017 v 14:14 | Thanatos |  Všechno
Tak jo, je to fakt dlouho, vlastně ani teď nevím, co pořádně mám napsat.

Stalo se hodně věcí, svým způsobem jsem teď jiný člověk, jako každý z nás pochopitelně. Nevím, zda-li má smysl se nějak definovat. Nejen že definice jsou naprosto svazující, ale tak nějak vážně nevím, kdo jsem. Celý život jsem se snažila definovat sebe samotnou. Jednou jsem byla veselá, spontální a milující. Podruhé zas plná nenávisti, lítosti a smutku. Celý život jsem se trápila v nekonečném kolotoči nutnosti sebedefinice a víte co? Možná přesně tohle je to nejhorší, co člověk může udělat. Potřeba zapadnutí, potřeba pochopení a konečně potřeba nějakého určitého druhu klidu z toho, že v tom nejsme sami. Všechno je to na nic. Protože nikdy nenalezneme úplné pochopení, nikdy úplně nezapadneme a hlavně - vždycky budeme sami. Na tenhle svět jsme se narodili jako jedinci, žijeme svůj život a nikdo ho za nás žít nebude. Stejně tak jako my nikdy nebudeme žít život za někoho jiného. Je to těžký si přiznat a ještě těžší to pochopit.
Je to úplná hloupost, ale víte, jaký byl třeba můj velký problém? Miluju kosmetiku, miluju oblečení, ale zároveň miluju magii, pohrdám systémem a jsem přece ta "hlubokomyslná", co by tohle vůbec neměla mít za potřebí, ne? A tak jsem furt lítala mezi extrémy, neschopna přijmout to, že by to šlo dohromady, protože nikoho takového přece neznám. A pak náhle - došla jsem prozření! To že nikoho takového neznám, neznamená, že tahle kombinace přece nejde. Já jsem já. Já si tvořím svět. Nemusím se furt do někoho převtělovat. Byla, je a bude to blbost, ale vážně mi trvalo dost dlouho než jsem tohle pochopila.
Další z takových vtipných věcí - třeba tenhle blog. Miluju anime, miluju takový ty cute věci, ale zároveň je tohle takový můj osobní deník plný emocí, magických přešlapů a depresí. Kolikrát jsem chtěla napsat nějakou hezkou recenzi na anime, udělat si nějaký hezký světlý design, ale říkala jsem si: "Vždyť je to blog, kde si vypisuji své deprese, jak bych sem mohla dát recenzi na anime? Vždyť to nejde dohromady." Fuck it. Co na tom záleží? Je to můj blog a můžu si sem přece dávat, co chci, nic mě nedefinuje. Stejně jako můj život, nikdo mě nemůže definovat, můžu být jeden velký protiklad a nic do toho nikomu nebude.
Well... A to je asi po půl roce vše, co jsem chtěla říct. Jsem teď spokojená, doopravdy. Protože konečně začínám být tím, kým doopravdy jsem. Sama sebou.


Pareidolia | Mariusz Lewandowski
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 supice supice | E-mail | Web | 12. listopadu 2017 v 14:38 | Reagovat

Tak si na anime a cute věci založ druhej blog, co? A bude to;)

2 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | E-mail | Web | 18. listopadu 2017 v 20:24 | Reagovat

Hodně zajímavý čtení

3 Ilma Ilma | Web | 13. prosince 2017 v 17:43 | Reagovat

Přesto má člověk potřebu sebeúcty a nějaké sounáležitosti, potřebuje cítit, že někam patří.. proto se snaží zapadnout. Proto pak hledá sám sebe, když už si není jistej, do jaký míry je to on a od kdy překročil hranici jen pro to, aby zapadl.
Já mám pocity, že žiju životy druhých, v nich jsem víc sama sebou, než ve svém vlastním. Spousta lidí se dokáže oprostit od svého trápení, když ho hodí na druhé..  až se divím.
Člověk je sám a musí se sám naučit věci zvládat. Když tohle přijme a nedělá si iluze, může být spokojený a pokud má k tomu kvalitní přátelé či rodinu, bude možná i šťastný, protože to pro něj bude nadstandard.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama