12.12.

12. prosince 2017 v 13:33 | Thanatos |  Všechno
Nechávám se pohltit sladkou noční modří, jenž ulpývá na tvých rtech. Odevzdávám se a nevím, co vlastně dělám. Je to tak přirozené. Cítím tvůj letmý dotyk, když nemůžu otevřít oči. A slyším z dálky křik. Křik plný zouflaství a melancholie. Zarývá se mi to hluboko do duše a má duše začíná křičet taky. Je to opojný pocit, plný neurčitého potěšení ze smrti, jenž mi nabízíš. A já se zmítám, nemůžu spát a neustále cestuji. Na místa a časy mně neznámé. Jdu stále vpřed, aniž bych si pamatovala, odkud jsem vlastně vyšla. Je to důležité? Stejně už není cesty zpět. Stáváš se mou součástí a já už nevím, kdo vlastně jsem. Jsem všechno a nic. Temnota se line všude kolem a mě baví ji pozorvat. Jak se pomalu rozpíná po mém těle a vsakuje se do mé duše. Nechci se rozplynout. Chci dál být. Být tím středem svého vesmíru. Ale jsem tak unavená. Vysává mě to část po části a já nevím, co mám dělat. Nebo co vlastně chci? Protože ta bolest je nakonec příjemná. Je krásné splynout s onou podstatou všeho bytí. A tak zavírám oči a nechávám se pomalu pohlcovat.
Bojím se.
Musím se probudit.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | E-mail | Web | 12. prosince 2017 v 13:44 | Reagovat

Pěkná hudba

2 Madame Luc Madame Luc | Web | 17. prosince 2017 v 19:59 | Reagovat

Někdy je probudit se z opojení těch nejtemnějších snů daleko těžší, než by se mohlo člověku zdát. Je zvláštní, když se člověk dostane za hranici bolesti na takovou úroveň, že už i kompletní pohlcení černotou dává větší smysl, než normální bytí

3 Keeble Keeble | Web | 7. ledna 2018 v 19:57 | Reagovat

Člověk se nikdy úplně neprobudí..

4 stuprum stuprum | Web | 8. ledna 2018 v 3:56 | Reagovat

Život je k žití. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama