6.12.

6. prosince 2017 v 22:59 | Thanatos |  Všechno
Možná zkrátka nejsem lidem souzená. Jsem člověk a zároveň člověkem ani zdaleka nejsem. Nosím v sobě spalující bolest, jenž mě dusí na každém kroku. Už ani pořádně nevidím. Kam bych měla vidět? Kam vlastně patřím? Protože nepatřím sem, ale ani na druhou stranu. Mám ráda svoje ticho. To ticho, jenž mi způsobuje krvácející rány po celém těle. A já si tam nasypu sůl. Dělám to ráda. Určitým způsobem mě tahle mizérie uspokokuje. Proč jsem tak naivní. Celý dn ležím v posteli. A většinu dne brečím. Nejsem chopná už normálně fungovat. Celý týden nechodím mezi lidi. Je to fajn. Pomalu se rozpadám. Asi je to tak dobře. Myslím opět často na sebevraždu. Škoda, že jsem magii znalá a vím, co po tom přijde. Možná i proto nepatřím mezi lidi, protože vím, proč se věci dějou. Občas to nechcete vědět. Občas je lepší žít v nejistotě, v neznámu. Protože pak na sobě máte tíhu a možná ji už někdy nemůžete unést a ona vás pomalu drtí. Kousek po kousku. Bože. Mám chuť si jít uříznout hlavu. Co mi vlastně brání? Co když je všechno iluze? Všechno kolem mě se rozpadá a já jen ležím, tečou mi slzy a představuju si ten klid, až budu odcházet. To jediný mě většinou drží. Představy, iluze, nesplněné sny...
Nikdy nezapomenu na to, jak mi první člověk, kterýho jsem kdy milovala řekl, že ho znechucuju. Nikdy.
Já chci pryč. Tak prosím. Zachraňte mě někdo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama