Únor 2018

15. 2. 2018

Čtvrtek v 19:52 | Thanatos |  Všechno
Tak jsme spolu. Je to to, co jsem chtěla. Ale proč to není takový, jaký jsem chtěla? Asi je chyba prostě ve mně. Cítím se i tak sama, možná víc než kdy dřív. Jsem prostě naprosto nedostačující. Jsem znechucená sama sebou. Stále se plácám v bahně, snažím se posunout dál, ale vždy mi nějakym způsobem podjede noha a vrátím se ještě o kus zpátky, než jsem byla. Asi se tak nějak dostávám do fáze, kdy je mi to jedno. I když bych měla bejt správně v tý fázi, kdy mi to jedno vůbec bejt nemá. Mám přece svoji lásku, na který mi tak záleželo. Jenže je to těžší než kdy jindy. Musím předstírat, jak jsem strašně v pohodě, jak mě nic nesere, jak se to ve mně nehroutí a nepožírá mě to zaživa. Protože tak se to dělá. Protože tohle je jediná přijatelná možnost. Chce se mi blejt. Ty hlasy byly silnější než kdy dřív. A tak nějak jsem vyčerpaná. Neustálým předstíráním, že nic neslyším. Že tu nic není. A že v sobě nemám nic, co by mě totálně trhalo a žralo mi to duši. Neumim to pořádně držet, vždy je jen otázka času, kdy i lidem kolem mě začne bejt na blití. Nevím, jestli mám sílu pokračovat. Nebo jestli chci pokračovat?