Duben 2018

16. 1. 2018

16. dubna 2018 v 21:36 | Thanatos |  Všechno
Problém je v tom, že čím víc jste asociální... tím víc jste asociální. Jednoduše řečeno. Už je tomu téměř rok, co jsem zavřená v postatě furt doma vlivem všemožnejch událostí, který jsou na dlouhý povídání. Všechno mi přijde tak nějak o ničem, bez žádného posunu kamkoliv. Když nemáte směr, můžete se plácat v hovnech věky a tak nějak se s tím vlastně spokojíte. Nedělám nic produkivního. Prostě se jen snažim držet hlavou nad hladinou a moc těch hoven nespolknout, ale asi je vám jasný, jak moc mi to jde. Nějak se nedokážu smířit s tim, že tak nějak už jsem dospělá a jako dospělá musím řešit dospělý věci, žejo. Nějak se asi nedokážu smířit s koloběhem života a jak ten čas vlastně plyne rychle. Když kouřit u nás v kuřárně, občas se zaposlouchám do ticha, jak tam jen tikají hodiny. Tik tak, tik tak, tik tak. A já jenom sedím a přemýšlím nad tím, jak se mi každou tou vteřinou krátí čas - jak se neodvratně blížím ke konci. Je to strašně depresivní, že všechno co buduju, včetně mě, se změní v prach. Myslím, že se nikdy nedokážu smířit s životem. Takovým, jakým je. Nechci...


"I'll die before I'm 25, and when I do I'll have lived the way I wanted to."
- Sid Vicious