16. 1. 2018

16. dubna 2018 v 21:36 | Thanatos |  Všechno
Problém je v tom, že čím víc jste asociální... tím víc jste asociální. Jednoduše řečeno. Už je tomu téměř rok, co jsem zavřená v postatě furt doma vlivem všemožnejch událostí, který jsou na dlouhý povídání. Všechno mi přijde tak nějak o ničem, bez žádného posunu kamkoliv. Když nemáte směr, můžete se plácat v hovnech věky a tak nějak se s tím vlastně spokojíte. Nedělám nic produkivního. Prostě se jen snažim držet hlavou nad hladinou a moc těch hoven nespolknout, ale asi je vám jasný, jak moc mi to jde. Nějak se nedokážu smířit s tim, že tak nějak už jsem dospělá a jako dospělá musím řešit dospělý věci, žejo. Nějak se asi nedokážu smířit s koloběhem života a jak ten čas vlastně plyne rychle. Když kouřit u nás v kuřárně, občas se zaposlouchám do ticha, jak tam jen tikají hodiny. Tik tak, tik tak, tik tak. A já jenom sedím a přemýšlím nad tím, jak se mi každou tou vteřinou krátí čas - jak se neodvratně blížím ke konci. Je to strašně depresivní, že všechno co buduju, včetně mě, se změní v prach. Myslím, že se nikdy nedokážu smířit s životem. Takovým, jakým je. Nechci...


"I'll die before I'm 25, and when I do I'll have lived the way I wanted to."
- Sid Vicious
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Baví tě život?

ano
ne
jak kdy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama